Cibule
S největší pravděpodobností pochází cibule ze Střední Asie, odněkud z oblasti Indie, Afghánistánu nebo Uzbekistánu, kde ji začali pěstovat asi ve 3. tisíciletí př. Kr., čili přibližně před 5000 lety. Odtamtud se dostala na Dálný východ, do Malé Asie a nakonec do zemí ve Středomoří. Postupně se rozšířila do celého světa a dnes ji najdeme ve spoustě odrůd a typů bílé, žluté, červené, malé, velké, sladké, pálivé.. ať je jakákoli, v kuchyni je nepostradatelná a pro naše tělo zdravá a léčivá!
Rostlina dosahuje výšky asi půl metru. Lodyha je zakončena květenstvím bílých květů. Listy jsou jasně zelené, duté. Celá rostlinka charakteristicky voní.
Nejvhodnější dobou ke sběru je červenec a srpen. Naprosto spolehlivé období určíme podle toho, že nať začíná vadnout. Cibuli uskladňujeme na chladném místě. Má charakteristickou chuť a vůni.
100 g čerstvé cibule obsahuje 5,3 až 12 mg vitamínu C, 30 µg B1, který velmi příznivě působí na nervovou soustavu a paměť, 26 µg vitamínu B2 ,trochu vitamínu PP a rovněž A a E. Množství vitamínů skupiny B velmi stoupá v sušené cibuli. 100 g sušené cibule poskytuje 1464 kJ (350 kcal), kdežto 100 g čerstvé cibule asi 138 kJ (33 kcal). Bílkovin je v sušené cibuli 10,2 % a tuku 1 %.
100 g čerstvé cibule obsahuje 1,2 bílkovin, 0,4 g tuku, asi 130 mg draslíku, 10 mg sodíku, 22 mg vápníku, 7 mg hořčíku, 0,3 mg manganu (výborně prospívá vlasům), 1,1 mg železa, 0,1 mg mědi, asi 14 mg fosforu, 65 mg síry. A jen málo druhů tak často konzumované zeleniny má vyšší obsah síry (křen – 248 mg ve 100 g jedlého podílu, čočka až 700 mg, černá ředkev 400 mg). Je zajímavé, že cibule obsahuje v 100 g jedlého podílu 2,4 až 13,6 mg zinku a česnek 10 až 18,5 mg, takže obě cibuloviny patří k nejbohatším zdrojům tohoto stopového prvku. V cibuli je také trochu jódu, chlóru a křemíku.
Cibuli bylo připisováno mnoho dobrých vlastností. Nevhání jen slzy do očí, ale je i močopudná, takže od pradávna sloužila jako „babský lék“ na choroby ledvin a močového měchýře a po celá staletí takřka jako jediný prostředek proti vodnatelnosti.
Cibulový sirup se už dříve doporučoval při angíně, nachlazení, chrapotu a podobně. Dostávaly ho zvláště děti, protože tento sladký lék rády užívaly. Vrstvy nakrájené cibule se prosypávají cukrem, až pustí šťávu.
Pařížané si po prohýřené noci rádi dopřávají svou proslulou polévku cibulačku, která prý odstraňuje následky nadměrného pití účinněji než polský boršč nebo kysané mléko (ale zas ne tak účinně jako šťáva z kysaného zelí).
Syrová cibule se doporučuje také jako zkrášlující prostředek a také se tvrdí, že má výborné účinky na vlasy a zpevňuje nehty.
Cibule skutečně obsahuje hodně síry, křemíku a zinku, a – jak známo – nedostatek těchto prvků vyvolává potíže s vlasy a nehty.
Poněkud neprávem se cibuli připisují ty dobré vlastnosti, kterých má mnohem více česnek. Má totiž příznivý vliv na „mužnost“ a také preventivní i léčebné účinky při zbytnění předstojné žlázy – prostaty, které léčí; zde působí preventivně také zinek.
Látky obsažené v cibuli – stejně jako v česneku –zabraňují tvorbě sraženin v cévách (rozpouštějí bílkovinu fibrin) a už vzniklé sraženiny účinně léčí. A nesejde na tom, zda člověk konzumuje tuto zeleninu syrovou, vařenou, pečenou, či dokonce smaženou. Navíc neléčí jen cibule sama, ale i její nadzemní zelené části, tedy i cibulová nať.
Cibule má mnoho příznivých vlivů na náš trávicí trakt. Posiluje žaludek a střeva, kde napomáhá udržet zdravou mikroflóru. Také zlepšuje chuť jídlu a následně i trávení potravy, protože stimuluje produkci žluče a žaludečních šťáv.
Cibule se už od nepaměti používá k redukci vysokého krevního tlaku. Silice a jiné účinné látky mohou opravdu velice efektivně snižovat vysoký tlak a při pravidelném užívání by u mnohých "lehčích případů" dokázaly nahradit některé chemické preparáty. Tento účinek se dá prokázat už několik chvil po její konzumaci - prostým změřením krevního tlaku před a po požití cibule.
Snižování hladiny škodlivého cholesterolu v krvi je dalším úžasnou vlastností této rostliny. Pomáhá předcházet zdravotním komplikacím, jako jsou křečové žíly, poruchy prokrvování (např. studené ruce a nohy), hemoroidy, ale i závažnějším, jako je např. infarkt.
Cibule celkově podporuje srdeční činnost a čistí náš cévní a žilní systém.
I diabetici by měli být velkými přáteli a častými konzumenty cibule, protože snižuje hladinu krevního cukru.
Cibule je známým a účinným lidovým lékem na bodnutí a štípnutí hmyzem - a opravdu účinným. Na postižené místo si co nejdřív přiložíme plátek čerstvé cibule, omezíme tak otok i nepříjemné svědění a zarudnutí.
Cibule se ale díky svým dezinfekčním a antibiotickým účinkům používá i k léčení kožních nemocí, jako jsou plíseň nebo bradavice. Na nemocné místo se má podle starých receptur přikládat kaše z drcené čerstvé cibule, a to na několik hodin a pravidelně, až do vyléčení. Někteří skeptici v tuto její sílu příliš nevěří, jiní upozorňují na možnost nepříjemného podráždění kůže, další na ni nedají dopustit a vřele ji doporučují, její antibiotický účinek je potvrzeným faktem. Při vnějším dlouhodobém používání čerstvé cibule na kůži je však potřeba vyšší opatrnosti a v případě jakékoli alergické reakce ji vysadit.
Cibule je stejně jako česnek stále objektem výzkumu pro své předpokládané a často studiemi prokázané protirakovinné účinky. Hovoří se o ní často ve spojitosti s prevencí rakoviny prostaty, žaludku a tlustého střeva, přičemž výzkum ještě jistě není u konce.
Cibule si u nás vybudovala postavení nepostradatelné ingredience při vaření většiny našich "klasických" jídel. Mnoho pokrmů by bez ní ztratilo svou typickou chuť a vůni, všechny ty omáčky, polévky, všemožně tepelně upravená masa, pomazánky, saláty.. je zeleninou i kořením, můžeme ji vařit, dusit, smažit, nakládat, nebo si pochutnávat na té nejzdravější - syrové.
Cibule je bezesporu královnou v naší kuchyni a má být na co pyšná! O to víc, že naši každodenní stravu významně obohacuje o spoustu léčivých a prospěšných látek, chrání a léčí naše tělo.
Osoby s „choulostivým" žaludkem nebo játry obvykle nesnášejí dobře syrovou cibuli ani česnek, poněvadž obojí je těžko stravitelné. Vařená, popřípadě dušená cibule, a také tepelně upravený česnek jsou mnohem lépe stravitelné a využitelné, takže je pak mohou jíst všichni. Snadno stravitelné jsou také prolisované cibulové nebo česnekové polévky a vývary.
Recepty:
Červená cibule pečená s tymiánem a máslem
Ingredience: 4 zhruba stejně velké červené cibule, máslo, čerstvý tymián, mořská sůl, obyčejná sůl
Postup připravy: Cibule oloupeme, odřízneme spodek tak, aby vzniklo rovné dno. Na horním konci cibule uděláme 2 hlubší zářezy ve tvaru kříže (pozor, abychom cibule nepřekrojili). Na zářezů napěchujeme trochu nasekaného tymiánu, špetku solí a vločku másla. Cibule naskládáme do zapékací misky, jejíž dno jsme posypali mořskou solí. Pečeme 1/2-3/4 hodiny při 200 °C. Je to netradiční a výborná příloha k masu (nejlépe jednoduše připravenému - přírodní nebo grilované)..
Cibule na paprice
Ingredience: 6 velkých cibulí, 60 g másla, sůl, mletá paprika, 1 lžíce polohrubé mouky, 125 ml sladké smetany
Postup připravy: Oloupanou cibuli nakrájíme na kolečka a na rozpuštěném másle ji lehce osmahneme. Když zesklovatí, přidáme mletou papriku, podlijeme několika lžicemi vody a dusíme do poloměkka. Ve smetaně důkladně rozmícháme mouku, za stálého míchání ji vlijeme do podušené cibule a ještě zvolna krátce podusíme. Podáváme s párky, vařenými brambory nebo pečivem.
Plněná cibule
Ingredience: 8 velkých cibulí, 1/2 l vývaru (i z masoxu), sůl, špetka cukru, 80 g másla Náplň: 300 g syrového mletého vepřového masa, 200 g uvařeného či upečeného hovězího masa(umeleme), 1 namočený nakrájený rohlík, 2 vejce, pepř mletý, sůl, česnek, oregano nebo saturejka, strouhanka - vše smícháme
Postup připravy: Cibule oloupeme, odřízneme spodek tak, aby vzniklo rovné dno. Na horním konci cibule uděláme 2 hlubší zářezy ve tvaru kříže (pozor, abychom cibule nepřekrojili). Na zářezů napěchujeme trochu nasekaného tymiánu, špetku solí a vločku másla. Cibule naskládáme do zapékací misky, jejíž dno jsme posypali mořskou solí. Pečeme 1/2-3/4 hodiny při 200 °C. Je to netradiční a výborná příloha k masu (nejlépe jednoduše připravenému - přírodní nebo grilované).
Francouzská cibulačka
Ingredience: 7 lžic olivového oleje, 2 stroužky česneku, 900 g cibule nakrájené na kolečka, 2 lžíce hladké mouky, 2 l drůbežího vývaru, 200 ml červeného vína, sůl, pepř, 16 tlustých krajíčků bagety, 60 g strouhaného ementálu
Postup připravy: Smícháme 3 lžíce olivového oleje s česnekem, zakryjeme a necháme stát. Zbytek oleje rozpálíme v těžkém hrnci a asi 20 minut opatrně dusíme plátky cibule dozlatova. Troubu předehřejeme na 200 °C. Do cibule zamícháme mouku, přidáme vývar, víno, sůl a trochu pepře. Uvedeme do varu, pak zmírníme teplotu a pod pokličkou vaříme mírným varem asi 15 minut. Mezitím potřeme plátky bagety po obou stranách směsí česneku a oleje a narovnáme je na plech. Pečeme 10 minut do křupava. Do každého talíře vložíme dva krajíčky bagety a přelijeme polévkou. Posypeme ementálem a podáváme se zbylou opečenou bagetou.
Polévka z jarních cibulek
Ingredience: 30 g másla, svazek jarních cibulek (asi 6), 2 střední brambory, 250 g sladké smetany, 1/2 litru kuřecího nebo zeleninového vývaru, sůl, pepř, 1 lžíce citronové šťávy.
Postup připravy: V kastrolu rozehřejeme máslo, na něm dáme zesklovatět na jemná kolečka nasekané cibulky (jednu necháme na ozdobu) a přidáme na malé kostičky nakrájené brambory. Přilejeme vývar a vaříme, až brambory změknou (10-15 minut). Rozmixujeme. Směs vrátíme do kastrolu, přidáme smetanu, sůl, pepř a citronovou šťávu a povaříme. Před podáváním ozdobíme polévku zbylou nakrájenou cibulkou. Polévka je chutná i za studena.