Quinoa
Tato nenáročná a odolná vysokohorská plodina s téměř 6 tisíc let dlouhou tradicí představovala od nepaměti hlavní složku potravy obyvatel andské oblasti Jižní Ameriky.
V dnešní době je quinoa ceněná hlavně díky vysoké nutriční hodnotě a OSN ji klasifikovalo jako jednu z plodin obsahující velmi vysoké procento bílkovin (12-18 %).
Zrno quinoy má vysokou nutriční hodnotu. V porovnání s běžně u nás pěstovanými obilovinami obsahuje více celkových bílkovin (16 až 18 %, výjimečně i přes 20 % v sušině), důležitější však je jejich velmi příznivá skladba. Nejvyšší podíl připadá na albuminy a globuliny, tedy na biologicky nejhodnotnější frakce, obsah méně žádaných prolaminů je nízký. Vysokým zastoupením esenciálních aminokyselin se quinoa podobá sóje. Oproti běžným obilovinám má vyšší obsah lysinu, nethioninu, cysteinu a treoninu. Zvýšený obsah histidinu je významný ve výživě kojenců a malých dětí, u nichž tato aminokyselina patří rovněž k esenciálním.
Lepek quinoa neobsahuje a je proto vhodná na přípravu pokrmů pro celiatiky a některé další alergiky. Škrobu obsahuje semeno quinoy 58 až 68 % v sušině, k pekárenským účelům se však z technologických důvodů svými vlastnostmi nehodí. Mouku z quinoy možno proto přidávat pro zlepšení nutriční hodnoty do chlebových těst maximálně do 10 %. Vyšší přídavky by se nepříznivě projevily na objemu, konzistenci a pórovitosti hotových chlebů. Obsah tuků kolísá v rozmezí 4 až 9 % v sušině. Z mastných kyselin jsou nejvíce zastoupeny linolová (přes 50 % z jejich celkového množství) a olejová (20 %). Díky přítomným antioxidantům je olej z quinoy velmi stabilní.
Quinou možno považovat i za dobrý zdroj některých vitaminů – thiaminu, riboflavinu, kyseliny listové, beta-karotenu, alfa-tokoferolu i vitaminu C. V porovnání s běžnými obilovinami má nižší obsah pouze niacinu. Nezanedbatelná je i přítomnost mnohých minerálií – fosforu, vápníku, hořčíku, železa, zinku, draslíku, mědi, manganu, síry a dalších. Jejich obsah závisí ovšem především na vlastnostech půdy, na níž rostlina vyrostla. Praním a obrušováním semen se obsah snižuje.
Narozdíl od pšenice nebo rýže nabízí strávníkům vyvážený soubor důležitých aminokyselin, což ji zařazuje mezi neobvykle kompletní potraviny. Představuje také důležitý zdroj vlákniny, fosforu, železa a hořčíku. Neobsahuje lepek a je velmi lehce stravitelná.
Quinoa není nijak náročná na přípravu a vyznačuje se příjemně lehkou, nadýchanou strukturou. Po uvaření má jemnou, lehce oříškovou chuť a představuje výbornou alternativu k bílé rýži či kuskusu.
Pokud nepoužíváte kupovanou quinoa v krabici či pytlíku, je nezbytné se nejdříve zbavit saponinů. Proto se zrnka namáčejí na několik hodin do vody, která se posléze vymění za čerstvou a zrna se v ní znovu nechají namočená.
Obvykle se vaří stejně jako rýže (2 šálky vody na 1 šálek quinoy) po dobu 14 - 18 minut.
Uvařená quinoa vypadá jako malé naboptnalé zrnko popkornu, měla by být měkká, tzv. "al dente - na skus". K ochucení je možné použít jakékoliv koření či zeleninu.
Smícháním quinoy s medem, mandlemi, mlékem nebo ovocem vznikne velmi energeticky bohatá a přitom zdravá a chutná forma snídaně.
Mouka této plodiny se skvěle hodí k přípravám těsta při bezlepkové dietě.
Recepty:
Quinoa
Ingredience: 1 hrnek semínek quinoy nebo kuskusu, 1,2 l drůbežího nebo zeleninového vývaru, 1 velké vejce vidličkou rozšlehané, sůl a pepř na dochucení, na doplnění: sterilované kapie nebo pečené konzervované papriky, olivový olej, 2 až 3 stroužky česneku.
Postup přípravy: Quinou nebo kuskus připravte podle návodu na obalu, obvykle je stačí namočit. Vývar v hrnci uveďte do varu, podle potřeby osolte a zavařte do něj quinou. Vypněte plamen a tenkým pramínkem vlijte rozšlehané vejce. Rozmíchejte vidličkou, aby vznikly jakési dlouhé provázky. K polévce podávejte papriky na proužky nebo kostičky, smíchané s česnekem a olejem. Každý si je může podle chuti do polévky přidat, je to nezvyklé, ale zajímavé. Můžete si je také položit na krajíce chleba a k polévce přikusovat.
Tento produkt můžete zakoupit zde.